Vybavení - jilm

Možná se divíte, co dělá článek o jilmech na těchto stránkách. Před příchodem sisalu bylo jilmové dřevo hlavním materiálem na výrobu terčů...

Jilm (trochu nudné teorie pro začátek)

Jilm (latinsky: Ulmus, anglicky: Elm) je rod listnatých stromů z čeledi Ulmaceae. Má střídavé, jednoduché, jednou nebo dvakrát rýhované listy ([foto 1] [foto 2]), obvykle s asymetrickými základy, často hrubé s pěknými štětinami. Plodem je okrouhlá křídlatá nažka [foto 3].

Do rodu jilm se řadí dle různého taxonomického pojetí 20 až 45 druhů. (Taxonomie [řec.]: biol. systematika, klasifikační schéma, ve kterém jsou hodnoceny nebo uspořádávány organismy do hierarchického systému.) Velké rozpětí tohoto čísla je způsobeno obtížným vymezením jednotlivých druhů. Jilmy se snadno kříží s uměle pěstovanými druhy, což vede ke vzniku mnoha nových, lokálně žijících hybridů.

Část jilmů rostoucích v Evropě postihuje nemoc grafióza (viz. níže).

Vědecká klasifikace jilmu

Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)

  

Řád: kopřivotvaré (Urticales)
Čeleď: jilmovité (Ulmaceae)
Rod: jilm (Ulmus)

Pár zajímavostí o jilmu

Terče

Před příchodem štětinových terčů se terče vyráběly ze dřeva. V anglických pubech se zákazníci bavili soutěžením ve vrhání zkrácených šípů do špalků z jilmového dřeva nebo do terčů, kterými bylo hospodské zařízení a nebo dna sudů s vínem. Vysušením špalky praskaly a vznikly tak první sekce (dnes číslované). Později se začaly dělat dřevěné (hlavně jilmové) terče [foto].

Proč jilmové dřevo? Jilmové dřevo je poměrně pevné, jen těžko štípatelné (ty špalky které praskaly byly asi z jiného, lehce štípatelného dřeva - třeba smrku), přitom ale značně ohebné. Dokud úhyn jilmů ještě příliš neprosvětlil porosty, patřilo k důležitým užitkovým dřevům a bylo využíváno především k výrobě ohýbaného nábytku, kol nebo rakví. Jilmové dřevo je odolné proti hnilobě, ve středověku bylo používáno na vodovody. Mimo jilmu se na výrobu terčů používalo či používá lipové dřevo [foto], korek [foto], papír nebo umělé hmoty. Což je ale divné protože oproti jilmu je to dřevo (materiál) měkký.
Důvody proč se dříve používalo jilmové, a později lipové dřevo (pouze naše dohady):

Důvody jsme zatím nikde nezjistili, nemáte někdo jinou hypotézu? Nebo jste si někde přečetli něco jiného?

První výroba terčů

I dnes světoznámé firmy vyráběly dříve dřevěné terče.

Více se dovíte v kapitole Historie - vybavení.

Na přelomu 60' a 70' let byla Británie zasažena holandskou nemocí jilmů - grafiózou, jejímž důsledkem (zahynulo 75% stromů!) byla změna celé produkce (např. firmy Nodor) na bristle (štětinové) terče.

Jilmové (dřevěné?) terče museli hostinští preventivně přes noc namáčet v sudech s vodou, aby nepraskaly. Na dřevěných terčích se dodnes hraje, i když to je dnes spíš výjimkou. Ale např. v roce 2008 se proběhl již 40. turnaj Tresckow American Darts. Na dřevěné terče ([foto 1], [foto 2]) se hází zvláštními šipkami s dřeveným tělíčkem. Hroty si hráči namáčejí do bramboru. Prý se potom lépe zapichuje do terče.

Grafióza

Grafióza (nebo též Dutch elm disease - holandská nemoc jilmů) je onemocnění postihující jilmy, které je způsobenou parazitickou vřeckovýtrusou houbou druhu Ophiostoma novo-ulmi. Hlavním šiřitelem grafiózy jilmů jsou dva druhy kůrovce. Houba prorůstáním cévních svazků jilmů zamezuje protékání mízy cévami, což způsobuje postupné odumírání nejdříve větví, později celého stromu.

První výskyt onemocnění Ophiostoma ulmi v Evropě byl zaznamenán roku 1920, a to v Nizozemsku – odtud název holandská nemoc. Již koncem 20. let byla tato nemoc zavlečena do Severní Ameriky na jilmových bednách. Až do 60' let 20. století devastovala porosty jilmů v Evropě a Severní Americe. Některé asijské druhy jsou odolnější.

Výrazným předělem ve vývoji chřadnutí jilmů jsou 60. a 70. léta, kdy oproti dřívějším projevům docházelo k náhlému odumírání významných částí koruny nebo celého stromu. Za počátek tohoto velmi agresivního průběhu choroby (3 x více) je považován rok 1968. Některé zdroje uvádí, že na jilmové kulatině byl zpětně zavlečen z Kanady do Evropy agresivní kmen (vznikl pravděpodobně mutací). Prvně byl zjištěn v Nizozemsku v r. 1972. Později (1991) byla tato agresivní rasa popsána jako samostatný druh Ophiostoma novo-ulmi. Dosud nevysvětlená je skutečnost, že v oblasti jižního Maďarska, na jižním Slovensku a jižní Moravě bylo masové chřadnutí jilmů pozorováno již na přelomu 50. a 60. let. Další hypotézou je mutace mezi Ophiostoma ulmi a Ophiostoma himal-ulmi (himalájského druhu choroby). Některým oblastem se grafióza vyhnula: Austrálie, západní Kanada (provincie Alberta).

Přečetli jsme spoustu článků ale informace jsou bohužel často rozporné.

Vědecká klasifikace grafiózy

Říše: Fungi
Podříše: Ascomycota
Oddělení: Pezizomycotina
Třída: Sordariomycetes

  

Řád: Ophiostomatales
Čeleď: Ophiostomataceae
Rod: Ophiostoma

 

Nadšenci, kteří chtějí vědět více, si mohou přečíst dva obsáhlé ale vševysvětlující články z časopisu Lesnická práce (časopisu pro lesnickou vědu a praxi) (viz. [zde]).

Závěrem o jilmu a terčích

Zajímalo by Vás, jestli by se dnes MS PDC nebo WDF hrálo na sisalových terčích, kdyby grafióza tak nezařádila? S největší pravděpodobností ano. Bristle terče se poprvé začaly vyrábět už v roce 1935. V 60' letech, poté co vypršel Nodoru patent na terče typu bristle, začali je vyrábět ve firmě, která byla předchůdkyní Winmau. Patent asi vypršel v nejvhodnější dobu, protože krátce poté byla kvůli grafióze změněna celá produkce na bristle terče. Bohužel nevíme, jaká byla poměrná výroba terčů (jilmových vs. sisalových) těsně před vypuknutím epidemie grafiózy. Sisal by se možná jen prosazoval pomaleji, z důvodu britského konzervatismu.