Srandičky - z tisku 2003

18.09.2003 - RP (Štefan Švec)

Obrázky

Konečně jsem měl jejich fotky. Vytáh jsem je po semináři na louku za řekou a udělal jim tři filmy portrétů a dvojportrétů. Ještě ho přemlouvala, aby šel, protože mi chtěla udělat radost. Zbožňovali mě. Měl jsem ty fotky. Ji jsem miloval, hloupě, sveřepě a beznadějně. Hodiny jsem ležíval na posteli a zíral do stropu do světla s uschlou zheblou mouchou, která mi tisíci vypálenejma očima říkala: "Nemáš na ni. Nemáš, protože nemáš na něj. Nebo na někoho jinýho." Co říct o něm? Kdybych neměl koule, byl bych beznadějně zamilovanej do něj. Pasovali k sobě perfektně. Konečně jsem měl ty fotky. "Nebude tvá / není možná..." vyřvával jsem si, když jsem je vyvolával. Byl to šibeniční humor. Projížděl jsem je sušičkou a virtuální masochista ve mně bublal blahem. Byli kouzelný. Lepší fotky jsem ještě neudělal, ta láska z nich čouhala jak hologram. Už měsíc jsem měl doma připravený šipky. Krásný, starý, lesklý, s ocelovejma hrotama. Přilepil jsem si jejich nejšťastnější dvojportrét na dveře. Netrefovaly se. Ty zparchantělý šipky se do nich netrefovaly! Z každý trochu slušný vzdálenosti se zabodly někam mezi ně nebo do dveří mimo. Spolubydlící mě za ty ďoury zabije. Štvali mě. Štvalo mě, jak se na sebe culej, když maj kolem hlav zabodaný bodce. Vyrval jsem šipky, vytáh kudlu a prodloužil jim ten smích, ty vyceněný hlodáky, proříz jsem jim ten májovej škleb od ucha k uchu, udělal jsem jim úchylný úsměvy šmoulů, výklopný držky disneyovskejch postaviček. Někdo zaklepal. Sotva jsem stačil fotku strhnout a hodit do skříně. Vrazili dovnitř, roztlemený jak Eskymáci. V životě jim to neslušelo víc. Vzalo mě to. Jako by to nebyla náhoda. Náhody jsou blbá sranda, a navíc choděj po skupinkách. Vážně. Počmáral jsem na jedný fotce jeho ksicht, ten jeho zatracenej sympaťáckej ksicht. Pak jsem zjistil, že si nechává narůst plnovous. Tak jsem tu jeho fotku rozstříhal. Věřte mi, že na hodně malý kousky. Dostal zápal plic. Tři neděle byl lazar a ona ho chodila denně navštěvovat do domácího ošetřování. Denně za ním lezla do vedlejšího pokoje, rozumíte, denně. Celý rána jsem se motal kolem, abych ji moh aspoň pozdravit. Psal jsem jí vtipný optimistický vzkazy. Připadal jsem si jak kretén. Ležel jsem na pokoji a zíral do světla na uschlou mouchu, která mi vypálenejma očima říkala: "Na tuhle hru bacha." Ta hra mě ale začínala bavit. Nějakej čas po tom zápalu jsem si dal pokoj, ale pak jsem jednou vylez na Petřín s jejich fotkama v kapsách. Nahoře, úplně nahoře na rozhledně jsem je oba zmačkal a každýho zvlášť hodil dolů. Letěli pěkně. Když jsem slez dolů sám, plavali u sebe, oba v jedný louži. Náhody bejvaj někdy vážně moc blbá sranda. Do tejdne je oba vyhodili od nějaký zkoušky. Potkal jsem je před kolejí, drželi se za ruce a vypadali strašlivě něžně. Pár, kterej by držel víc spolu, neexistoval. Skoro mě to dojalo, sakra, skoro. Utek jsem do pokoje a vyignoroval uschlou mouchu. Začal jedinej měsíc v mým životě, kdy jsem přestal věřit na náhody. Bylo toho moc. Rozhod jsem se vykašlat se na hračky a zkusit to pořádně. Místo školy jsem jel jedno ráno na Olšana. Je tam spousta manželskejch hrobů a na některejch jsou fotky. Vybledlý páry v zašlejch rámečkách jsou kolorovaný deštěm, čuměj na záda ostatních hrobů a maj klid. Bylo hnusně, na hřbitově se nikdo nepromenoval. Poletoval jsem mezi hrobama jak ňákej zatracenej bělásek a do spousty těch vybledlejch manželskejch rámečků vlepoval jejich portréty. Nůžky, kterejma jsem upravoval formáty, jsem na posledním hrobě vrazil do země. Cestou domů jsem si hvízdal. Teda než začala bouřka. Tři další noci jsem měl šílený sny. Polorozpadlý mrtvoly řvaly studem, po tvářích jim tekly slzy hnisu a všechny tlely rychlejc, aby po nich nezůstal důkaz pravý podoby. Všechny vztahovaly ruce, pařáty po těch fotkách, lepily, přisávaly si je na lebky a křičely "Já, tohle jsem já... tohle chci bejt já ". Třetí den jsem to nevydržel, jel zase na Olšana a všechny ty fotky sloupal. Ty hroby vypadaly bůhvíproč mnohem líp než předtim, některý měly dokonce nový kytky, svíčky a uhrabanou hlínu, ale fotky nikdo nestrhal, ani pozůstalí si netroufli servat tu iluzi. Trvalo tejden, než jsem se z těch hnusnejch snů dostal. Uschlá moucha si mě užila až až, nakecala mi toho mnohem víc než jindy. Věděl jsem, že musim udělat něco zásadního. Bylo to v novoluní, kdy jsem si konečně počkal, až se setmí. Vysprchoval jsem se a připravil svíčku. Pak jsem chtěl pokecat s uschlou mouchou. Mlčela. Připravil jsem svíčku a obrátil všechny knížky v pokoji hřbetama ke zdi. Pak jsem vzal jejich nejhezčí dvojportrét (hladila mu na něm tvář) a škrtnul sirkou. Přikládal jsem obrázek nad svíčku pomalu. Bylo důležitý, aby začal hořet odprostřed. Nejdřív se vypoulil, jejich podoby byly čím dál lesklejší a pak prostředek prohořel. Ohnivej kruh se rozběh rovnoměrně až ke krajům, pěkně až do růžků. Když hořeli, vypadalo to, že zavíraj oči a usmívaj se. Tu noc se milovali. Nikdy předtim jsem o tom nevěděl, ale tu noc snad rvali z nebe hvězdy, celá chodba věděla o tý lásce. Ležel jsem v posteli vobtočenej kolem polštáře, poslouchal a řval jak malej Béďa. Mlátil jsem do prostěradla loktem a nakonec vyčerpáním vypnul zakousnutej do peřiny. Nezdálo se mi nic. Ráno jsem se probral a věděl přesně, co mám dělat. Vystříh jsem z barevnýho magazínu fotku ňáký módní modelky, utrh jí hlavu a přilepil tělo k jednomu z jeho portrétů. Slepil jsem je pevně. Pak jsem je vložil do jedný tlustý osvícenský prasárny... Trvalo měsíc, než na to přišla. Přiběhla ke mně ubrečená a všechno mi vyklopila. Jak je potkala, jak se trapně vykecával oběma... Utěšoval jsem ji a tvářil se jako nejpevnější opora na světě. A tou jsem taky zůstal. Už tři roky jsme svoji. Dělám jí solidní portréty, láska z nich dvakrát nekape, ale aspoň má holka jistotu, ne? Taky zbožňujete happy endy?

xx.09.2003 - ČAKS-AŠA - Šipkař double (Pavel Šágr)

Nejlepší hráč sezóny Svitavsko-Blanenské oblasti slaví životní jubileum

Na schůzi kapitánů při vyhodnocení uplynulé sezóny ocenil oblastní sekretář Ladislav Grodl celosezónní snažení všech hráčů. Nad nimi však vyčnívalo jedno jméno. A tento člověk byl po zásluze odměněn pohárem pro nejlepšího hráče právě skončené sezóny.

O tom, že pohár je ve správných rukou asi nikdo nepochybuje, protože oceněný si již několik let udržuje stabilní vysokou úroveň "vrhání" a ocenění si jistě zaslouží, stejně jako za čas, který věnuje našemu oblíbenému sportu a v neposlední řadě i za to, kolik je schopen šipkám obětovat ze svého pohodlí. Pro ilustraci uvedu jeden příklad: je 18:45 a v herně Gazelle ve Svitavách se chystáme na tradiční čtvrteční turnaj. Nad Svitavami a jeho okolím zuří bouřka, šipkařský Bůh na nás valí proudy vody a prosvěcuje to množstvím efektních blesků. Pomalu uzavíráme prezentaci. V tom se ozve mobil a v něm hlas, který nám stručně a jasně oznamuje: "JEDU!". Řeknete si co na tom je, zkrátka se někdo zpozdil, ale ono to není tak prosté. Ten opozdilec totiž jede 50 km v průtrži mračen, mezi blesky a nastraženými policejními kontrolami na Simsonu, aby zase v průtrži mračen zmizel s vítězným pohárem.

Sáhněme si do svědomí, kdo z nás by byl ochoten obětovat šipkám tolik ze svého pohodlí, aby za každého počasí vyrážel na jednostopém vozidle po okolí? A věřte, že to je jen jeden z mnoha příběhů, které tohoto člověka šlechtí. Takže Luboši "Párátko" Pečínko dovol, abych Ti jménem svým a věřím i všech ostatních šipkařů pogratuloval k Tvému letošnímu šipkařskému úspěchu a současně Ti popřál mnoho štěstí, zdraví a co nejvíc bezpečných kilometrů na Tvých nejen šipkařských cestách u příležitosti životního jubilea, které v těchto dnech slavíš (pro nezasvěcené - Lubka slaví 50 let) a věřím že i za dvacet let uslyším každý čtvrtek v 18:45 ve svém mobilu tvé "JEDU!". Pavel Šágr - Gazelle Team Svitavy.

10.09.2003 - MF (Petr Link)

Policisty zasáhlo ohnivé peklo

Hašení požáru komplikovaly výbuchy tlakových lahví. Hasiči s ohněm bojovali tři hodiny

Dolní Chabry - Nejdříve to vypadalo jako nevinný požár malé dílny. Když přijeli na místo policisté, nic nenasvědčovalo tomu, že se událost změní v drama. Pak se ozvala exploze. Tlaková vlna odhodila policisty několik metrů. A další výbuchy následovaly. V noci na včerejšek dostali hasiči hlášení o požáru v Dolních Chabrech na severu města. Policisté se na místo dostali jako první. Protože o nebezpečí výbuchu neměli vůbec tušení, pohybovali se nebezpečně blízko hořící stavby. V Údlické ulici v deset hodin večer vzplanuly tři plechové buňky, které sloužily jako sklad náhradních dílů k automobilům. Uvnitř byly pneumatiky, ropné látky a svářecí soupravy. Právě tlakové lahve od těchto souprav nadělaly záchranářům nejvíce starostí. Hasiči museli na místo komplikovaně dovážet vodu. "Zřídili jsme kyvadlovou dopravu pro vodu. S tou jsme pak hlavně ochlazovali ještě nevybuchlé tlakové lahve," popisoval akci vyšetřovatel pražských hasičů Václav Černý. I přesto ještě v průběhu likvidace požáru explodovalo několik dalších tlakových lahví a kanystrů s pohonnými hmotami. Dva policisté, které jeden z výbuchů zasáhl, měli velké štěstí. Vyvázli bez vážných zranění. Lékaři museli nakonec ošetřit jen jednoho z nich. "Pětadvacetiletý policista utrpěl šok a drobné oděrky. Byl převezen k ambulantnímu ošetření," upřesnila mluvčí pražské policie Daniela Razímová. Hasiči požár zlikvidovali včera asi hodinu po půlnoci. Ráno sem však zamířili znovu s policejními vyšetřovateli, aby určili příčinu požáru. "Technickou závadu elektroinstalace jsme vyloučili," řekl vyšetřovatel Václav Černý. Ve hře tak podle něj zůstávají dvě verze. K jedné z nich se však hasiči a policisté přiklánějí více. "Úmyslné zapálení nejde úplně vyloučit, ale jako příčina požáru to není pravděpodobné," konstatoval vyšetřovatel. "Musel by to udělat někdo, kdo má do areálu přístup. Brána byla zamčená a vysoké ploty nepoškozené," upřesnil. Proto se vyšetřovatelé přiklánějí spíše k nedbalosti. Oheň způsobil škodu asi za 200 tisíc korun.

Poznámka redakce: Pro ty kteří nevědí: Václav (Venoušek) Černý je nehrajícím kapitánem družstva Sgt.Pepik's Band, týmu 1.ligy POŠS Českého šipkového svazu. (viz. Rozcestník - Týmy)

26.8.2003 - Zlínské noviny (Zuzana Tarabusová)

Děti dostanou novou klubovnu v centru Zlína

Zlín - Nové místo k setkávání zlínských dětí a mládeže v těchto dnech dokončuje nízkoprahové centrum T klub Unie Kompas přímo v centru Zlína v suterénu klášterní budovy Regina. K nákladné investici je vedl zejména stále se zvyšující počet dětí, které T klub navštěvují v prostorách Pod Stráněmi. "Při kapacitě třiceti dětí tyto místnosti v jeden den někdy využívá třeba i na šedesát zájemců. V těchto situacích také není možné vytvářet speciální aktivity pro děti různého věku, všichni byli pomíchaní. Proto jsme se rozhodli nechat dětem ve věku od deseti do patnácti let prostory Pod Stráněmi a mládež od patnácti do osmnácti let směřovat do budovy Regina, kde bude nové středisko, nazvané T klub - Doma,"vysvětlila důvody stěhování vedoucí zařízení Lucie Baštecká. Na zřízení nového centra použije Unie Kompas z velké části získané dotace. "Od Zlínského kraje jsme letos dostali tři sta tisíc a od města Zlína dvě stě tisíc korun. Myslíme si, že tato investice je rozhodně dobrým rozhodnutím, protože to děláme pro lepší trávení času i rozvoj dětí, které k nám přicházejí. Tím, že budeme mít větší prostory, může jich k nám zavítat více,"uvedla ekonomka organizace Unie Kompas Martina Stavjaníková, která T klub spravuje. Roční pronájem suterénních místností podle ní činí sto padesát tisíc korun a další finance organizace využije na vybavení. "Ve velké klubové místnosti bude k dispozici kulečník, elektronické šipky, stolní fotbal, další hry a také nealko bar. Zde budeme pokračovat v diskotékách a zábavě, ale chybět nebude ani menší klubovna k popovídání,"dodala Stavjaníková. Za pracovním trávením volného času, ale také za zábavou či radou přicházeli minulý měsíc dobrovolně mladí lidé, kteří pracovníkům zároveň pomáhali nové centrum upravit, vymalovat, vyzdobit i uklidit. "Do centra chodím už rok téměř každý den. Na jednu stranu zabíjím nudu, která by mě čekala, a na druhé je mi tu opravdu dobře,"uzavřel jeden z pomocníků, sedmnáctiletý Martin Gajda.

19.8.2003 - Krkonošské noviny

Známí umělci soupeřili U Fandy

Dvůr Králové - Velká koncentrace známých tváří byla v neděli po celý den v restauraci U Fandy. Konal se tu první ročník Fanda Cupu.

Na pozvání Roberta Noska přijeli zápolit v kulečníku, šipkách a stolním fotbalu členové družstva Kolumbus V.Y.P. z Prahy. Mezi závodníky byl Petr Vondráček ze skupiny Lokomotiva, komik Milan Pitkin, sportovní komentátor Václav Titelbach, fotbalista Antonín Panenka a řada dalších umělců a herců. Proti sobě nastoupily dvojice tvořené populární osobností a zástupcem restaurace, firem Viktory - Elstar a Autodoprava Bezvoda. Přestože po celý den vládla přátelská atmosféra, bojovalo se s velkým nasazením. Na vítěze jednotlivých kategorií čekaly zajímavé ceny a poháry. "Moc se mi tady líbilo. V restauraci U Fandy bylo prostě fajn," komentoval akci herec David Suchařípa.Celkovým vítězem turnaje se stala dvojice Václav Hátle a Pavel Halamka (mistr republiky v kulečníku) před Antonínem Panenkou s Carlosem Pulidosem. Třetí místo obsadila dvojice Tomáš Béna a Martina Severová. Sympatická černovláska na turnaji zastupovala svého otce, který se omluvil pro nemoc."Jsem rád, že se akce vydařila a všichni odjížděli spokojeni s tím, že se sem rádi vrátí," řekl Robert Nosek, který s Michaelou Burešovou provozuje restauraci U Fandy. Jak dále prozradil, nejedná se o poslední návštěvu známých tváří, na podzim tu bude vystupoval se svým programem trio Krytinář - Srstka - Petrů, návštěvu slíbila například Kateřina Brožová.

16.07.2003 - Českobudějovické listy

Závodník v šipkách trénuje na ukradeném automatu

Strážkovice - Na turnaj v šipkách chce zřejmě trénovat neznámý talent. Pod rouškou tmy navštívil pohostinství, odkud si odnesl automat s elektronickými šipkami. Za sebou nechal škodu 50 000 Kč.

16.07.2003 - Deník Směr (au)

V Hrobu umějí zmírnit čekání fanoušků

Hrob - Ještě nedávno, když skončily ročníky fotbalových soutěží, končilo vše. Jakoby všude zapomněli, že ne všichni lidé odjíždějí na dovolenou a řada fanoušků nemá kam za sportem jít. V poslední době se tento problém začíná řešit. V Hrobu vymysleli kombinovaný turnaj. V nohejbalu a v elektronických šipkách. Sešlo se pět družstev. V nohejbalu zvítězila Sokolovna Košťany před Motorestem Duchcov, Team Phone Hause, Vitrablokem Duchcov a Tornádem. V šipkovém turnaji, který následoval po skončení nohejbalového klání, byl nejlepší Motorest Duchcov před Sokolovnou Košťany, Vitrablokem, Tornádem a Team Phone House.

Po sečtení výsledků musel mezi prvními dvěma rozhodnou rozstřel. Stalo se po tvrdém a vyrovnaném šipkovém boji až kolem osmé večer. Zvítězil Motorest Duchcov, Sokolovna Košťany skončila druhá.

Celou akci sponzoroval Vitrablok Duchcov, který je i jedním z mecenášů fotbalistů TJ Hrob. Ta pro turnaj poskytla svůj stadion a přilehlé zázemí.

24.05.2003 - MF (Petr Broulík)

Důchodci se bavili s šipkami, míči a disky

Ostrava - Důchodci nejsou vždy jen rozmrzelí, uhudraní bručouni, kteří nadávají na dnešní mládež a donekonečna opakují, že to za jejich mladých let nebývalo. Dovedou se totiž i bavit, scházet se a užít si přitom legraci. Například včera dopoledne se sešlo v Čapkově sokolovně, přezdívané Ostravany Čapkárna, pětačtyřicet babiček a dědečků z několika seniorských ostravských organizací. A změřili své síly v různých sportovních disciplínách. Kdo by si však myslel, že osmdesátileté babičky budou skákat o tyči či sprintovat na sto metrů, platil by u organizátorů za škodolibého posměváčka. "Samozřejmě, že jsme takové disciplíny vynechali. Hrozí totiž při nich úrazy či infarkty," řekla předsedkyně Rady společnosti Senior z Ostravy Blanka Malá. A tak důchodci trefovali šipkami terče, házeli těžkým míčem na koš či kroužky na tyč. Zapojili se v družstvech i do takových netradičních soutěží, jako je házení opotřebovaných cédéček nebo pet lahví do přepravek nebo se snažili shodit co nejvíce kuželek v brance při jakési obdobě bowlingu. "Je to vlastně nultý ročník podobných her, které mají být protipólem mezinárodního turistického pochodu seniorů, který se koná vždy na podzim," řekla Blanka Malá. Důchodci jen museli při této akci oželet pobyt venku. "Celý týden pršelo, takže tráva byla na hřišti tak mokrá, že jsme to neriskovali," řekla Blanka Malá. Ta dodala, že její společnost má především udržet důchodce při veselém duchu a sdružovat je. Také se jim snaží pomoci udržovat jejich krok s rychlým rozvojem spotřební techniky. "Proto pro ně pořádáme v klubu různé kurzy tréninku paměti, kurzy ovládání počítačového spojení či kurzy práce s mobilem."

14.05.2003 - MF (tn)

Vandal zničil automat na šipky

Kroměříž - V baru v ulici 1. máje v Kroměříži se jednomu hráči šipek zřejmě nedařilo. Rozezlil se na hrací automat a celou jeho horní polovinu ulomil. Podle policistů zatím nebyl dopaden, způsobil však minimálně šestitisícovou škodu.

05.05.2003 - MF (pha)

Nejprve si zahráli šipky a pak loupili

Nusle: Z celého města DNES. Tři muži, kteří si krátili v sobotu v noci chvíli házením šipek a hrou na automatech v herně v Mariánské ulici, se náhle změnili v lupiče. Jeden z nich požádal naoko barmana o vysvětlení jedné z her, a jakmile se muž sehnul, byl sražen k zemi a svázán. Muži automaty vypáčili a odešli s dvěma sty tisíci korun. Přepadený nebyl zraněn.

31.03.2003 - MF

Lidé z devíti obcí si zvolili zástupce, Vítězem voleb v Čižicích je parta šipkařů

Obyvatelé sedmi obcí a dvou městských obvodů v Plzeňském kraji určili v sobotu při dodatečných volbách své zástupce do obecních samospráv. „Účast se pohybovala mezi 55 až 85 procenty voličů,“ uvedl vedoucí legislativního a právního odboru Krajského úřadu v Plzni Jan Nový.

Plzeň - V Čižicích na Plzeňsku se loni v listopadu volby neuskutečnily, protože se nenašli lidé, kteří by o práci v zastupitelstvu stáli. V sobotu však místní mohli vybírat ze tří kandidátek, na kterých se o místa v sedmičlenném zastupitelstvu ucházelo pětadvacet lidí. „Loni se asi každý spoléhal, že bude kandidovat ten druhý, takže nakonec nešel do voleb nikdo,“ líčila svůj pohled členka volební komise Jana Jílková. Když se tedy loni volby v Čižicích neuskutečnily, lidé se prý domluvili a dali dohromady tři kandidátní listiny. „Asi se to většinou domluvilo v hospodě. Tak třeba kandidátka sdružení nezávislých s názvem Naše devítka, to je parta lidí, kteří chodí hrát šipky,“ řekla Jílková. Po sečtení hlasů se ukázalo, že Naše devítka šipkařů v Čižicích vyhrála volby na celé čáře a její kandidáti získali čtyři ze sedmi křesel v zastupitelstvu. V Malesicích a Lhotě byly volby proto, že se obce od začátku roku sloučily s Plzní. Lidé tedy volili své zástupce do zastupitelstev městských obvodů. Ve Lhotě i Malesicích s převahou vyhrála sdružení kandidátů, na nichž figurovala jména bývalých starostů, kteří jsou od 1. ledna správci obvodů města. Ve Lhotě měli lidé na výběr ze tří kandidátek. Jasně přitom zvítězilo sdružení, s nímž šel do voleb bývalý starosta Jindřich Kubale. Jeho sdružení tedy má pět ze sedmi míst v zastupitelstvu obvodu. V Malesicích se ucházelo o přízeň voličů pět sdružení nezávislých. I zde slavilo úspěch uskupení, za které kandidoval bývalý starosta Ludvík Lexa. Lidé z jeho kandidátky totiž obsadí šest s devíti míst v zastupitelstvu. V Dlouhém Újezdě na Tachovsku několik týdnů nemohlo kvůli malému počtu členů pracovat zastupitelstvo. „Jedna z kandidátek Helena Hubálková upozornila, že by se podobná situace neměla v obci opakovat. „Původně jsme zvolili pětičlenné zastupitelstvo. Když jeden ze zastupitelů odstoupil, neměl ho kdo nahradit, a počet členů tak klesl pod minimální přípustný stav. Teď máme zastupitelů sedm, takže na jednom členovi nezávisí existence celého zastupitelstva,“ sdělila Hubálková. Několik školení prodělala před novými volbami volební komise v Mnichově na Domažlicku, jejíž členové při sčítání hlasů během listopadových komunálních voleb omylem zaměnili celkové počty hlasů s počtem vhozených obálek. „Tím vlastně došlo k velkému zkreslení hlasů především v případech, kde voliči zaškrtli kandidátku jako celek. Společně s dosavadním starostou jsme podali žalobu na neregulérnost voleb, kterou potvrdil i Krajský soud v Plzni. Věřím, že tentokrát je vše v pořádku a zastupitelstvo, které bylo zvoleno, začne co nejdříve vykonávat svoji činnost,“ uvedl Štěpán Zemek, který v obci vykonával funkci místostarosty. Zcela jednoduché to při výběru zastupitelů měli obyvatelé Mnichova na Domažlicku. Zde totiž šlo do voleb pouze devět lidí na jediné kandidátce. Zato ve Svojšíně byl výběr mimořádně velký. O hlasy 335 voličů se ucházelo 63 lidí na sedmi kandidátních listinách. Nejlépe dopadla dvě uskupení nezávislých, kterým se povedlo získat před 20 procent hlasů .

18.03.2003 - RP (Michael Fokt)

Šípové žáby

Původní obyvatelé amazonských pralesů používali smrtící otrávené šípy či spíše šipky do foukaček. Prudký jed, do kterého své střely namáčeli, jim poskytovaly drobné nádherně zbarvené žabky z čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae). Pro své krásné zbarvení i zajímavé chování si jich brzy povšimli i teraristé po celém světě.

Kráceno www.sipky.cz

14.02.2003 - MF (pm)

Klubíčko zvolilo Miss a Missáka

Nové Město na Moravě - V předvečer svátku svatého Valentýna uspořádal novoměstský Dům dětí a mládeže Klubíčko velkou diskotékovou show spojenou s volbou Miss a Missáka Klubíčka. Osm finálových adeptek na nejkrásnější, nejšikovnější a zároveň nejsympatičtější Miss museli organizátoři vybrat z osmnácti dívek v neveřejném předkole. Chlapců tolik nebylo, o titul Missák se utkali tři. Kromě rozhovoru předvedly děti svou výmluvnost při představení svých nejlepších kamarádů z lidské či zvířecí říše. Čekala je také volná disciplína a dovednostní klání: kluci házeli šipky a děvčata si musela poradit s obloženým talířem. V boji o titul podpořila děti i teenagery milovaná skupina Lunetic, která zasedala i v porotě.

04.02.2003 - MF (bir, OJ)

Tenisté zatím hrají šipky a kuželky

Dobrá nálada je základem úspěchu. O tom se už čeští tenisté přesvědčili v Ostravě také v minulosti, a tak přípravu před utkáním 1. kola Davis cupu, v němž budou od pátku do neděle hostit Rusko, jim asi zpestří dle tradice rovněž souboje v šipkách nebo kuželkách. "Rozhodně ale budeme klást důraz hlavně na trénování. Pokud bude chuť, tak přijdou na řadu různé doprovodné akce," potvrdil nehrající kapitán českého týmu Robert Krechler a dodal, že tým bere přípravu na souboj s Ruskem velice vážně: "Budeme na dvorci denně ve dvou tříhodinových intervalech, což by po zkušenostech z minulosti mělo stačit. Věřím, že za tři dny už budeme na antuku plně aklimatizovaní." V Paláci kultury a sportu vyrostl na ledové ploše tenisový kurt za pouhých pět dnů a opět se osvědčila technologie i rychlost společnosti pana Sibery. "Stejně jako dřív je celý tým absolutně spokojený s rychlosti míčků i výšky při odskoku. Tak jsme si kurt představovali a jsem přesvědčen, že jeho kvalita vydrží celý týden," uvedl nehrající kapitán. Problémy na přivykání čekají i Rusy, neboť nyní v halové sezóně se na antuce prakticky nehraje. Tenisté se v Ostravě sešli v neděli v 15 hodin ještě bez Radka Štěpánka, který se zrovna v Miláně chystal vyhrát čtyřhru na turnaji ATP. Jiří Novák, Cyril Suk, Martin Damm a Jan Vacek si zhruba hodinu zkoušeli kvalitu dvorce a pak spokojeně zmizeli v útrobách haly. "Nikdo si nestěžuje na zdravotní problémy a jen doufám, že se ani žádné nevyskytnou. Za tohoto předpokladu by se nezměnila ani naše sestava," dodal Krechler. Pro dvouhry počítá nehrající kapitán s Novákem a Štěpánkem, do čtyřhy budou nominováni Damm a Suk, který měl vykonávat funkci nehrajícího kapitána, ale pak se dostal to takové formy, že v Davis cupu si ještě sám aktivně zahraje. "Všechno ale spolu konzultujeme. Chceme spolupracovat, protože v Davisově poháru se dá uspět jedině v případě, že budeme tvořit tým. Na to sázíme," usmál se Krechler.

03.02.2003 - MF (jas)

Soutěžící hráli kulečník i karty

Pecínov - V Pecínově na Benešovsku je dobojováno. V pátek večer zde skončil první ročník turnaje nazvaného Pecínovský čtyřboj. Poslední disciplínou byla soutěž v karetní hře Prší, předtím se účastníci utkali v kulečníku, bowlingu a šipkách. Jednotlivé disciplíny byly v Hotelu Pecínov rozděleny do čtyř týdnů, utkání se konala vždy v pátek večer. S nápadem na Pecínovský čtyřboj přišel Petr Havránek. „Chtěl jsem, aby se v Pecínově něco dělo i mimo sezonu. A v zimě se zde nic jiného hrát nedá,“ vysvětlil výběr disciplín organizátor. Účast podle něj byla slabší, než očekával. S propagací to nemělo nic společného. Na té si pořadatelé dali záležet, v regionálním rádiu však reklama začala příliš brzy - ještě před Vánocemi. „Několik soutěžících, kteří se přihlásili, odpadlo hned na začátku. Devět jich ale vydrželo až do konce,“ upřesnil Havránek s tím, že pořadatelé každý týden odměňovali první tři soutěžící. Ten nejlepší pak na základě výsledků v celém turnaji získal pohár Pecínovského čtyřboje. Mezi devíti účastníky bylo sedm mužů a dvě ženy. „Já jsem se přihlásil, protože mě baví všechny hry, které se zde hrály,“ prohlásil Petr Topol z Petroupimi. Dodal, že nejvíce mu vyšla soutěž v šipkách, v bowlingu a kulečníku tolik úspěšný nebyl. Na výsledky karetní hry Prší v té době teprve čekal. Z Petroupimi se do Pecínova každý týden vypravil také Oldřich Rabiňák. Ten s úsměvem přiznal, že každá disciplína mu šla vždy až po skončení turnaje. „Proč jsem přijel? Aby byla sranda. Baví mě to,“ dodal Rabiňák. Organizátoři počítají s tím, že příští rok připraví druhý ročník. „Snad se přihlásí více lidí,“ zadoufal Petr Havránek, který jinou akci na zbytek letošní zimy neplánuje. Již v březnu totiž v Pecínově začínají závody na koních.