Srandičky - z tisku 2001

19.12.2001 - MF Dnes (Jan Rybár)

Bez hospod na vesnici? To nejde!

Svět v pohybu

Nejen nemoc šílených krav ohrožuje tradice britského venkova. Z vesnic mizí hospody a hospůdky. Snad ješte není pozdě to změnit, věří Britové.

Praha, Londýn - Do kampaně za povznesení britských vesnických hospod, jež byla zahájena tento týden, se dokonce zapojil princ Charles, který se dal zvěčnit s pintou piva. Není to zkrátka maličkost - britská hospoda je nadále chápána jako místo s nezastupitelným významem pro tradiční způsob života, místo, kde se lidé scházejí, povídají si o minulosti a plánují budoucnost. Tato zažitá instituce je však nyní v ohrožení. Nová studie například jen s mírnou nadsázkou uvádí, že poprvé bezmála za tisíc let je více než polovina anglických vesnic bez hospody, tedy místa nejen pro pití piva, ale i sousedská setkání. To je, tvrdí autoři studie, varující a princ Charles s nimi souhlasí. Každý týden zmizí podle studie v Anglii a Walesu v průměru asi šest hospod, z nichž mnohé mají velmi dlouhou historii a tradice. "Venkovské komunity a způsob života na vesnici jsou nyní pod bezpříkladným tlakem," prohlásil princ Charles při zahájení kampaně. "Možná více než kdykoliv v minulosti musí venkovské hospody prokazovat svoji odolnost." Proč mizí? Autoři studie se domnívají, že jedním z důvodů je nárust popularity větších podniků "městského typu", s bohatším výběrem pití i jídla. K dalším příčinám patří časté výměny majitelů některých hospod a zpřetrhání dávných vazeb s místními obyvateli. A k úpadku přispívá také to, že stále více lidí neváhá zajet si do vzdálenějších míst. Úbytek se totiž netýká jen hospod, ale i místních obchodů (sedmdesát procent vesnic nemá podle studie obchod), poboček bank a poštovních úřadů.

Už ne jen pivo a šipky. Což takhle známky?

V čem by tedy mohlo být řešení? Experti se domnívají, že hospody se musí více vrátit k tomu, čím byly dřív, opravdovým společenským centrem vsi. A nejen místem, kde je možné dát si pintu ležáku, pojídat bramborové lupínky polité octem, házet šipky či probírat sousedské drby. Kampaň je vedena pod heslem "Pub is the Hub", což přibližně znamená "Hospoda je centrem dění", a její vůdcové tvrdí, že hospody se musí v budoucnu stát ještě výrazněji místem s nezastupitelnou rolí pro malé vesnické komunity. Majitelům autoři kampaně radí, aby se v budoucnu zabývali dalšími aktivitami a v rámci svého podniku otevřeli například nevelký obchod, poštu, či dokonce počítačové školicí středisko. Princ Charles zahájil svoji kampaň v hospodě, která se chová v tomto smyslu ukázkově: Její majitelé si zařídili ve svém podniku právě poštu a malý obchod.

05.11.2001 - LN (mrk, obi)

Po hýření v klubech přišlo kruté ráno

S místní omladinou na diskotéce v proslulé ostravské Stodolní ulici trávili někteří členové ODS páteční večer. Aby splynuli s mladou generací, mnozí poslanci a senátoři se oblékli do sportovního a bavili se až téměř do rána. Stodolní ulice je ostravským fenoménem. Na několika stech metrech čtverečných je mnoho desítek barů, klubů či diskoték. O tomto víkendu se zde ale věkový průměr dramaticky zvýšil. ˝Fenomén Stodolní˝ si totiž nemohli nechat ujít ani delegáti kongresu ODS. Poslance, senátory a další politiky ODS tu bylo v pátek večer možné potkat už krátce poté, co v kongresovém sálu oněměly mikrofony. Mezi rozvernou mládež se každý pokoušel infiltrovat po svém.
OSTRAVA - Poradce si u Černého pavouka rozpustil vlasy Klausův poradce Ladislav Jakl si rozpustil dlouhé vlasy a v klubu Černý pavouk zcela splynul s okolím, senátor Mirek Topolánek snížil svou nápadnost na diskotéce E99 sportovním oblečením, poslanec Petr Koháček metal šipky přímo v černém obleku a kravatě. Klause Stodolní nelákala Mnozí vydrželi dlouho, některé bylo možno ve Stodolní potkat ještě v časných ranních hodinách. Kongresové ráno ale pak bylo krušné. Projev předsedy si sice nenechal ujít nikdo, spotřeba kávy v kuloárech ale byla po ránu rekordní. ˝Třeští mi hlava - a to mám odpoledne moderovat kongres,˝ děsil se Topolánek, který byl ještě dlouho po půlnoci spatřen v klubu Bastila. A to se přiznal, že aby si mohl zahýřit ve Stodolní, namluvil Klausovi, že má jednání, a manželce slíbil, že zaskočí jen na jedno pivo. Jedním z mála, kdo ˝fenomén Stodolní˝ neokusil, byl předseda Klaus, který si na ponocování zrovna nepotrpí. Dopodrobna si ale ráno nechal od svého poradce Jakla vylíčit, co je na Stodolní ulici tak lákavého. Vysvětlení ho příliš nenadchlo, zatímco Jakl ještě k ránu ve Stodolní básnil o mladé svobodné generaci. V sobotu večer už ale Stodolní opět patřila místní omladině. Zakouřené sklepní místnosti a dunění diskoték vyměnili politici za oficiální oslavu v hotelu Atom s archivním vínem, vybranými lahůdkami a módní přehlídkou.

30.08.2001 - LN (Martin Vaněk)

NATO je spokojené: Albánci plní dohodu

Povstalci odevzdali už třetinu zbraní * Na řadě jsou Makedonci, měli by schválit reformy, tvrdí Robertson
SKOPJE - Američané byli terčem střelby neznámých ozbrojenců na kosovsko-makedonské hranici. Američtí vojáci mezinárodních sil v Kosovu (KFOR) se stali terčem střelby, když se snažili zadržet desetičlennou skupinu lidí, kteří chtěli nelegálně přejít do této srbské provincie pod mezinárodní správou z Makedonie. Uvedl to včera mluvčí amerického kontingentu kapitán Daniel Byer. Skupina, kterou se jednotky KFOR pokoušely zadržet, utekla zpět do Makedonie. ˝Po deseti minutách začali z Makedonie střílet z minometů do oblasti jižně od obce Gornje Zlokučane v Kosovu,˝ popsal situaci Byer. Uvedl ale, že si incident na straně KFOR nevyžádal žádné oběti ani raněné. Od pátku mezinárodní síly zadržely na makedonsko-kosovské hranici na 200 albánských vzbouřenců, včetně 40, které chytily v noci na včerejšek. Odevzdané zbraně prý nejsou žádný šrot V samotné Makedonii včera pokračovali vojáci Severoatlantické aliance ve vybírání zbraní, které jim už od pondělí odevzdávají povstalci z albánské Národní osvobozenecké armády (UCK). V obci Brodec poblíž severomakedonské vesnice Šipkovice, kde mají rebelové jednu ze svých hlavních základen, čekalo včera dopoledne na odevzdání svého arzenálu asi 100 Albánců. Povstalci podle představitelů NATO odevzdaly už třetinu zbraní, tedy asi 1100 kusů. Makedonští politici již dříve slíbili, že schválí ústavní změny dohodnuté v mírové dohodě, které mají zlepšit postavení Albánců. ˝Povstalci dodržují své závazky a očekávám, že také makedonští poslanci přijmou svoji zodpovědnost,˝ připomněl jim včera po příletu do Makedonie generální tajemník NATO George Robertson. Německý parlament schválil vyslání vojáků ˝Co je nápadné, je kvalita zbraní, mezi nimiž jsou i protiletecké rakety, protitankové střely i minomety všech možných ráží,˝ prohlásil jeden ze zdrojů britského ministerstva obrany. Operaci NATO nenarušil ani výbuch na dvoře základní školy pro etnické Albánce, k němuž došlo v noci na včerejšek v makedonské metropoli Skopje. Exploze naštěstí nikoho nezabila ani nezranila. Spolkový sněm včera odpoledne schválil účast až 500 německých vojáků na operaci Essential Harvest (Základní sklizeň). Prvních 46 z nich odletělo vzápětí do Makedonie, další přicestují dnes dopoledne.

21.08.2001 - LN (Silvie Králová, Silvie Blechová)

Největší mejdan v Česku

˝Ať žije Vašek! Ať žije Trutnov!˝ Asi osmnáctiletý mladík s dredy dlouhými až do pasu řve ochraptělým hlasem. Napije se piva, slastně potáhne z marihuanové cigarety a usměje se - Trutnov Open Air Music Festival je v plném proudu.
Je pátek večer a ve vzduchu nad východočeským Trutnovem se téměř hmatatelně vznáší něco, co nedokáže nikdo popsat. Taková zvláštní trutnovská atmosféra. Hraje se etno, punk, reggae, pop, tvrdý rock. Přijeli ˝zasloužilí pankáči˝, aby si se slzou v oku zazpívali s Václavem Neckářem ˝Kdo vchází do tvých snů, má lásko˝. Dorazili pamětníci i patnáctileté děti, které v listopadu 89 chodily do školky, aby si s ˝božským˝ Tonym Ducháčkem a kapelou Garage vzpomněli na Mejlu Hlavsu a legendární ˝Muchomůrky bílé˝. Do Trutnova letos zase přijely tisíce lidí s dredy i se zelenými ježky, vysokoškolští studenti i pracující, muži, ženy, děti, psi, aby se tři dny naprosto svobodně povalovali ve zcela zvláštním trutnovském červeném bahně, popili, poslechli muziku. Zvenčí hlídají areál policisté. Spíše jen postávají a přihlížejí davům valícím se za hudbou. Někteří přicházející zastavují u stánku smoravským vínem a nakupují si ˝zásoby˝. Mnozí však za brány nikdy nedojdou. ˝Jedna skupinka si zakoupila láhve, napili se a pak se hned vedle mě utábořili. Leželi zde a popíjeli až do druhého dne,˝ směje se prodavač z Moravy. Při Fear Factory to byl hukot Největší zahraniční hvězdy, ˝těžkotonážní˝ Fear Factory z USA, zahrály v noci z pátku na sobotu. Pátek se zvolna překotil do soboty. Plný amfiteátr čeká na hlavní hvězdy. Moderátor Suchý kapelu uvádí slovy: ˝Kdo se bojí, nesmí do Trutnova! Fear Factory!˝ Těsně po půl druhé rozčísne vzduch ostrý kytarový rif. Pořadatelé slibovali, že ˝Krakonošovi budou nadskakovat pokličky˝. Měli pravdu, Krakonoš se zlobil. Těsně po začátku koncertu začíná pršet. Nezdá se však, že by to někomu vadilo. ˝Are you tired?˝ ptá se frontman kapely. ˝No,˝ ujišťují ho sborově tisíce hrdel. Chcete vyhrát rum? Sobota, krátce po osmé hodině večer, Trutnov, areál Na bojišti. Nejslavnější a nejkultovnější český hudební festival trvá už více než 30 hodin. Právě dohrál brněnský ˝fyzický básník˝ Petr Váša a kapela Ty Syčáci. Na programu jsou teď Velvet Underground Revival, ze zaplněného ˝kotle˝ pozvolna stoupá dým - cigaretový kouř se mísí s nasládlým pachem marihuany. Lidé využívají přestávky a jdou si pro pivo (letos spíše na zlatavý mok vystát frontu), koupit si něco k jídlu nebo na dobrodružnou a riskantní cestu k mobilním záchodkům. Všude se válí spousta odpadků, pod nohama čvachtá bláto, občas překračujete těla opilých fanoušků. Okolo pobíhá ochranka a pořadatelé dorozumívající se vysílačkami. Znudění návštěvníci si mohli za poplatek dokonce zahrát šipky nebo si popíjení lihovin zpestřit kuriózní hrou. Za dvacet korun roztočili kolo, podobné tomu ze soutěže Kolotoč. V políčkách však nebyly peněžité výhry, ale nejrůznější druhy alkoholu. ˝Tak to máme jeden rum a točte, prosím, dál,˝ komentuje majitel atrakce a nalévá panáka. Šipka se zastavila na medovině a ˝hráč˝ protáhne obličej. Hradní kanady Osvědčený moderátor festivalu Zdeněk Suchý ohlašuje návštěvu nejprominentnějšího hosta prezidenta Václava Havla. Nejprve se objevila první dáma, obklopená ze všech stran bodyguardy. Přesto, že slunce již nesvítilo, měla na očích černé sluneční brýle a na nohách, jak se sluší na návštěvníka rockového festivalu, stylové kanady. Po chvíli se objevil i sám prezident. Zaplněný amfiteátr mu nadšeně aplauduje a davy lidí se hrnou k místu, kde sedí Havel s manželkou. ˝Nechte pana prezidenta, ať si poslechne muziku,˝ vyzývá moderátor. To už vzduch prořízne kytarový rif a ˝Velveti˝ začínají koncert. Po koncertě ˝Velvetů˝ se prezidentský pár, hustě obklopen ochrankou, novináři a zvědavci usadil do venkovní improvizované hospůdky u pódia a při jídle si povídal s Havlovými přáteli z disentu. Hospoda se naplnila téměř k prasknutí. U stolů nebylo jediné volné místo, u pultu se tvořila dlouhá řada na pití a zraky všech se upíraly směrem k prezidentskému páru. ˝Aby se z toho všichni nezbláznili,˝ procedil opovržlivě jeden z umělců, kterému se očividně ten velký rozruch kolem vzácné návštěvy ani trochu nelíbil. Ostatně nebyl jediný, kdo předstíral nezájem a vtipkoval na adresu prezidentského páru, a přitom natahoval krk, jak nejlépe uměl, aby aspoň kouskem oka zahlédl, co se u vedlejšího stolu děje. Asi po hodině se Václav Havel s manželkou Dagmar rozloučili a napjatá atmosféra se uvolnila. Zase byla spousta míst k sezení a u pultu už nebyla ta strašná fronta. Většina přítomných se přesunula k pódiu a opět se věnovala poslechu a tanci. Ty ještě pořád hraješ? Do prostoru, který byl v areálu vyhrazen pro členy kapely a novináře, se běžný návštěvník festivalu nedostal. Průnik do zákulisí zajišťovala pouze speciální kartička s označením Press nebo Účinkující, kterou ostřížím zrakem omrkla ochranka, hlídkující u vstupu ˝pro vyvolené˝. Že sem příliš mnoho fanoušků nechodilo, bylo znát již na první pohled. Za branami utajeného sektoru se válelo podstatně méně pivních kelímků a odpadků než v ostatních prostorách festivalového dění. Rovněž o toalety zde bylo pečováno s podstatně větším zájmem. Tu a tam jste mohli být mile překvapeni, když jste objevili na provizorním WC toaletní papír a zjistili, že služba doplnila dezinfekční přísady, čímž se stala návštěva toalety mnohem snesitelnější. Členové kapel se scházeli v improvizované venkovní hospůdce. Mnozí se mezi sebou navzájem znali, a tak společně pomlouvali nebo vychvalovali ostatní kapely, jež měly teprve dorazit. ˝Čau, vole, tak ty ještě pořád hraješ? Už by ti měl konečně někdo vysvětlit, jak se drží kytara,˝ přivítal kytarista svého kolegu z jiné kapely. Ten byl ale na podobné drsné vtípky zřejmě zvyklý a rozhodně se nenechal jakkoli vyvést z míry. ˝Až se ty naučíš zpívat, takže mám dost času,˝ dodal a přisedl si k němu. Léčba lysohlávkou Podobně optimisticky se mezi sebou muzikanti vyprovázeli i na jeviště. ˝Hele, tak jim to tam moc nekaz,˝ volal přiopilý hudebník, jehož band měl své představení již za sebou, a on se nyní, již zbaven trémy, občerstvoval sedmým pivem. Zpěvačka, které vzkaz patřil, do sebe obrátila panáka, jak sama řekla ˝na kuráž˝, a vydala se, povzbuzena kolegou i alkoholem, na pódium. Alkohol však zdaleka nebyl to jediné, co umělci před a po koncertech konzumovali. Jako na každé rockové party nechyběla samozřejmě marihuana nebo hašiš, objevily se ale jiné ˝speciality˝. ˝Dejte mi, prosím, do sklenice trochu horké vody,˝ žádal u pultu zpěvák jedné nejmenované kapely. V ruce držel sklenici, jejíž obsah upoutával pozornost všech kolemjdoucích. Jak později vysvětlil všem tazatelům, neidentifikovatelné kousky ve zcukernatělém medu byly ve skutečnosti částečky houby zvané lysohlávka. ˝Škrábe mě v krku, tak si chci uvařit čaj,˝ prohlásil. Jak se později ukázalo, v krku začalo škrábat i některé další muzikanty. Zda jim tento speciální lektvar skutečně pomohl, už neprozradili. Postupem času přibývalo i alkoholu v krvi a bezvládných těl společensky unavených účastníků. Ti zdatnější se snažili chodit, jiní polehávali na zemi a povalovali se po lavičkách. Tu a tam se pokoušeli spoluhráči z kapely přimět odevzdaně ležící tělo kamaráda k chůzi a dostat ho do auta a odvézt pryč. Odměnou jim většinou byla sprška nesrozumitelných nadávek od postižených. Ti se nechtěli jen tak lehce vzdát nohy od lavičky, kterou tak vroucně objímali.

30.06.2001 - LN (rh)

Na noc musí do cely, jinak může téměř všechno

Vyzvat k souboji ve stolním tenise může Slobodan Milošević v haagské věznici například bosenskosrbského generála Krstiče. Bývalý jugoslávský diktátor má v cele mnoho možností, jak trávit volný čas.
HAAG - Milošević se tu bude mít lépe než v bělehradském vězení,˝ prohlásila hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Carla del Ponteová o zařízení, které v noci na včerejšek přivítalo svého nejočekávanějšího hosta - jugoslávského exprezidenta Slobodana Miloševiče. Přestože del Ponteová pronesla svůj výrok žertem, nebyla daleko od pravdy. Věznice v Scheveningenu na předměstí Haagu je jedním z nejmodernějších žalářů svého druhu na světě. Milošević si tu bude moci užívat mnohem většího pohodlí než v bělehradské věznici, v níž pobýval od dubna. Navíc tu potká mnoho známých tváří. Ve vězení je nyní drženo 38 lidí obviňovaných z válečných zločinů v bývalé Jugoslávii. Ti nyní čekají na soudní proces, vynesení rozsudku, nebo jsou v odvolacím řízení. Vězni patří k různým národnostem, vyznávají různá náboženství a vedli proti sobě války. Přesto zde žádná národnostní rozdělení neplatí. Drženi jsou pohromadě ve třech skupinách na různých patrech. Milošević dostane stejnou celu, jakou mají všichni ostatní - místnost o rozměrech tři krát pět metrů s postelí, stolkem, sprchou, toaletou, kávovarem a satelitní televizí. Na ní bude moci sledovat i srbské a chorvatské programy. Do cely jej ovšem stráže zavřou jen na noc. Jinak se exprezident bude moci volně pohybovat po celém patře, vařit, chodit do knihovny s 600 srbskými a chorvatskými knihami, učit se řemesla nebo cizí jazyky, hrát na klavír či na kytaru a především sportovat. Vězni mají k dispozici venkovní i krytá sportoviště, na nichž hrají volejbal, fotbal nebo tenis. Ti starší z nich se věnují spíše šipkám nebo stolnímu tenisu. V něm prý získal neoficiální titul vězeňského přeborníka jednonohý bývalý bosenskosrbský generál Radislav Krstić, přezdívaný srebrenický řezník˝. Stejně jako ostatní vězni bude Milošević dostávat denně pět guldenů (75 korun), za které si ve vězeňské prodejně bude moci kupovat cigarety a balkánská jídla. Nejpopulárnějším artiklem zde jsou ovšem telefonní karty, pomocí nichž vězni volají svým rodinám. S nimi se mohou i setkávat přímo ve vězení. Když za Miloševičem přijede do Haagu manželka Mirjana Markovičová, mohou se na celý den zavřít do jedné ze dvou zvláštních rodinných˝ místností s postelí a sprchou. Na Mirjaniny návštěvy si ale bývalý diktátor zatím bude muset počkat: všichni členové jeho rodiny mají dosud zakázáno cestovat po zemích Evropské unie.

27.06.2001 - LN (Markéta Grosmanová)

Když se po dítěti slehne zem

KLADNO - Již týden prožívá kladenské sídliště Kročehlavy tragédi i malé Terezky. Před domem v Polské ulici, kde bydlela Terezka, její matka a babička, se střídají novináři i zvědavci. Celá rodina je ostře střežena a musí čelit i obviněním, že o Terezku nebylo vždy dobře postaráno. Prodavačka z trafiky naproti domu, paní Lolita Tomsová, vídávala malou Terezku ve svém obchodě. ˝Byla spíše taková stydlivá. Chodila sem s maminkou. Občas jí koupila nějakou sladkost. Někdy také přišla se dvěma asi desetiletými holčičkami, které ji na hřišti čas od času hlídaly,˝ říká prodavačka Tomsová. Podle jejích slov byla Terezka spíše plachá a jen tak s někým by neodešla. ˝Snad jedině, kdyby jí něco nabízel, třeba čokoládu,˝ dodává. Paní Tomsová také připomíná, že rodinu Terezčiny matky provází neštěstí již delší dobu. ˝Bude to tak pět let, co v koupelně jejich bytu spáchal sebevraždu Helenin bratr. To se někdy sejde, tolik lidského neštěstí najednou,˝ vzpomíná Tomsová. Pověst Terezčiny maminky podle ní rozhodně nebyla neposkvrněná. ˝Říká se, že se ráda napila, v žádném zaměstnání dlouho nevydržela. To víte, když si občas někdo přihne...˝ Žádná velká panika ale v kladenských Kročehlavech nevypukla. ˝Děti tady na hřišti, odkud se měla Terezka ztratit, pořád lítají až do večera,˝ tvrdí paní Tomsová. Některé z místních dětí ale musí zůstávat odpoledne doma. ˝O mě se rodiče nebojí, ale Marián, ten nikam nesmí,˝ potvrzuje jeden z kladenských školáků. Tu hrůzu bych nikomu nepřál Přítele Heleny Čermákové se redaktorům LN v pondělí podařilo zastihnout jen náhodou. Když viděl vcházet do výtahu redaktory Lidových novin, rychle běžel po schodech nahoru, aby byl u bytu dřív. Nestihl to. Mladý drobný muž s batůžkem na zádech s redaktory LN nejdříve zcela odmítal komunikovat. Po chvíli ale začal pošramocenou pověst své družky hájit. ˝Nevím, proč na ni všichni tolik útočí. Nechte ji být, je celá zničená.˝ Ode dne, kdy se Terezka ztratila, svou přítelkyni Helenu Čermákovou neviděl. Pátek a sobotu strávil ve vyšetřovací vazbě. ˝Nikomu bych to nepřál zažít, byla to hrůza.˝ V takové situaci se prý ocitl poprvé v životě. Pomluvy pokládá za zbytečné išvagr Heleny Čermákové. ˝Je pravda, že si občas zašla na pivo, ale přece nemohla sedět pořád jenom doma. Myslím, že lidem je podezřelá hlavně proto, že je svobodná matka.˝ Hned vedle dětského hřiště je restaurace se zahrádkou. ˝Já ji ani moc neznám, ale minulý týden ve středu jsem tady venku obsluhovala. A na hřišti jsem ji ani Terezku neviděla,˝ říká servírka. Nicméně přiznává, že si jich nemusela všimnout. Hřiště před domem v Polské ulici je totiž obklopeno stromy a keři. Servírka zároveň upozornila na to, že Helena Čermáková chodila do jiného podniku - do nonstopu U Vorlíčků. Hospoda je asi pět minut chůze od bytu v Polské ulici. Nevzhledný interiér, klasický levný sídlištní podnik. Kolem poledne je tu plno. Nad pivem se tady, stejně jako po celých Kročehlavech, debatuje o zmizelé dívence a její matce. ˝Dyť já ji tu viděl, seděla tu do rána. Byla nalitá, furt taky lítala - hrála šipky, bowling. Chodila sem často, dcera běhala do večera venku,˝ tvrdil svým kamarádům u stolu mladý muž. Večer prý Terezku vždy někdo odvedl domů - buď její matka nebo některý z jejích ˝přátel˝. ˝Těch bylo nepočítaně. Ta malá holka měla tolik ‚strejdů˝,˝ dodala další spolusedící paní Eva Chrástková. Ta byla k reportérům Lidových novin velmi sdílná. ˝Já tady sedím a čekám, až se mě na to někdo konečně zeptá. Já ji znám od jejích 18 let. Ta by zasloužila, dala bych jí na zadek, jak se o tu malou holku starala,˝ rozčilovala se. Podle paní Chrástkové byla Helena Čermáková častým hostem jak ˝U Vorlíčků˝, tak v nedalekém country klubu. ˝Já jí kolikrát říkala, Heleno, co blbneš?˝ Právě ˝U Vorlíčků˝ byla podle paní Chrástkové Helena Čermáková viděna ještě ve středu v půl sedmé ráno. Tedy několik hodin předtím, než nahlásila zmizení své dcery. ˝Viděla ji tady moje ségra, co sem chodí uklízet.˝ Helena Čermáková však v pondělí tuto verzi odmítla. ˝Dorazila jsem domů po páté hodině ráno, jela jsem taxíkem, aby s ním pak máma mohla jet do práce,˝ vysvětlovala. Její slova potvrdil i řidič taxikářské firmy Meho, který ji z hospody kolem páté hodiny skutečně vezl. Sama paní Čermáková přiznala, že od úterý až do středečního rána pila alkoholické nápoje. Dopoledne už ale prý byla v pořádku. ˝Dost jsem se vyspala,˝ řekla. O dalších podrobnostech se nechtěla bavit. Policie přitom již v pondělí jednoznačně potvrdila, že byla pod vlivem alkoholu ještě ve středu v poledne, kdy nahlásila zmizení Terezky. Sdílnější než Helena Čermáková, byla její sestra Lenka. ˝No prostě chlastala, je to kráva. Co s ní můžu dělat? To víte, že mě to štve. Jasně, byla v tu středu ráno nalitá, ale v pět deset byla doma, vždyť máma musela do práce,˝ konstatovala. Helena podle ní od středy nespala a ani nejedla. ˝Teď jsem jí přinesla prášky na uklidnění. Lidi si vymejšlej a to jí na klidu rozhodně nepřidává.˝ V době naší pondělní návštěvy se Helena právě převlékala z tepláků. Musela jít na policii. Tam předtím vyšetřovali Terezčinu babičku. ˝Je pravda, že jste v hospodě ˝U Vorlíčků˝ platila za některé hosty útratu?˝ zajímalo nás. ˝Kurňa, tys tam za někoho platila? Za koho? Proč? Kdes vzala prachy?˝ rozčilovala se Lenka na sestru. ˝No v bankomatu, voni za mě taky platěj,˝ bránila se Helena. Vzala si sušenky a koukala na televizi Před dům po chvíli přijela Terezčina babička. Helena Čermáková, která se během několika minut změnila z neupravené ženy v pohlednou dámu v čistě bílé košili, rychle vyběhla z domu. ˝Jděte do prdele,˝ křičela na fotografa mladá matka. Ještě nedávno plakala před televizními kamerami a prosila lidi o pomoc. Po několika dnech se začala médiím vyhýbat. Zprávy totiž stále více hovořily v její neprospěch. Terezčina babička měla zakázáno se s někým ˝od novin˝ bavit. Nicméně, když slyšela, co se o její dceři tvrdí, rozpovídala se. ˝To víte, že mě štvalo, když byla opilá, ale co jsem mohla dělat, na mě nedala,˝ postěžovala si. Terezku viděla naposledy ve středu kolem páté ráno, než odcházela do práce. Se svou dcerou, která přijela taxíkem, se ale nepotkala. ˝Ona jela výtahem, já šla po schodech dolů. Odjela jsem taxíkem do práce,˝ tvrdí. Dodává, že v půl sedmé pak do bytu telefonovala a s dcerou mluvila. Na dotaz, zda ji kontrolovala, jestli je doma, říká: ˝No.˝ Pak se ale zarazí. Vysvětluje, že chtěla dceru vzbudit, aby nezapomněla jít s malou do školky. Terezka v oněch dnech ale brala antibiotika, protože jí v pátek ˝píchali uši˝. Do školky vůbec neměla jít. Babička si ale myslela, že tam půjde. Strach z toho, že by na její dceři ve školce poznali opilost, prý neměla. ˝Ona ji vždycky jenom převlíkne v šatně a pak ji strčí do třídy, takže to nikdo nepozná. Terezka byla taková samostatná šikovná holčička. Vždycky se o sebe ráno postarala sama, vzala si sušenky a sedla si k televizi. Jsem z toho úplně nešťastná,˝ vzlyká babička. ˝Čekali jsme, až půjde na operaci se srdíčkem, protože měla srdeční vadu - takovou dírku v srdíčku,˝ dodala. Smutno je i ve 12. mateřské školce, kde Terezku viděli naposledy v pondělí. ˝Nebylo jí moc dobře, brala antibiotika a ve školce neměla být. Maminka jí po obědě odvedl.

14.06.2001 - MF Dnes (vc)

Sleva za výhru v šipkách

Zlín - S neobvyklým nápadem, jak přilákat další klienty, přišla zlínská společnost Carioca, která se zabývá výstavbou a prodejem nových bytů. Nabízí zákazníkům slevy, které si mohou vyházet házením šipek do terče. "Kdo se rozhodl koupit si u nás byt a má před podpisem smlouvy, může si vyházet v šipkách určitou slevu," popisuje nové lákadlo obchodní ředitelka firmy Gabriela Chajruševová. Zákazník si v prostorách firmy hodí na elektronický cíl tři šipky. Za každý získaný bod mu firma sleví z konečné ceny bytu 500 korun. "Maximálně lze získat 180 bodů, tedy slevu devadesát tisíc," upřesnil předseda představenstva Carioci Jiří Chalabala. "Jeden zákazník si šipky sám koupil a týden před podpisem smlouvy doma vytrvale trénoval. U nás si potom vyházel slevu čtyřicet tisíc," prozradila Chajruševová. Společnost Carioca nabízí ve Zlíně byty v nově budovaných domech v ulici Podlesí na sídlišti Jižní Svahy v cenách přibližně od 750 tisíc do jednoho a půl milionu.

02.03.2001 - www.novinky.cz (Markéta Maira)

Myslivci, v hospodě místo mariáše házejte šipky do terče

K článku: Komu patří lesní zvěř?

Takze myslivci, soude dle kritiky predemnou si dovolim dat Vam tuto radu: v hospode na misto mariase hazejte sipky do terce. Nebot si zatim neumim predstavit, jak jinak budete litat s injekcema za zveri, az bude potreba snizit stav premnozeni. Kanec se kdysi lovil na tesak, to byste to s tou injekci konec kocu mohli zkusit, horsi to bude s pernatou zveri. Tak lovu zdar!